Pozn.:

Článek se jmenuje deník dubnový, ale já pro kontext přihazuju i bonusový (a pro mě transformační) konec března.
Kvalita zápisků je úměrná tomu, co jsem schopná naklapat jednou rukou při kojení.

březen

24.3.
pondělí

Oliver se narodil v 5.35 ráno po dlouhým porodu, který začal už v neděli 23.3. ve 3:44, kdy mi praskla voda. Pokračoval celý den doma, protože domácí porod byl v plánu. Ten jsme nakonec vzdali po půlnoci a někdy kolem druhé ráno jsme dorazili do porodnice v Havlíčkově Brodě. Jejich práce byla neskutečná a já si díky tomu poslední hodinu a půl porodu budu pamatovat jako tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější v mém životě. (Můj porodní příběh si můžete přečíst tady.)

25.3.
úterý

Ačkoli jsme se chtěli nechat propustit už na druhý den po porodu, nakonec v nemocnici ještě zůstáváme. Oliverka čekají různá povinná vyšetření, pro mě je celý den tak trochu v mlze. A. za námi dorazí a tráví s námi polovinu dne. Poprvé společně koupeme a i přes to, že jsme stále v nemocnici, tak je tento společný čas krásnej.

26.3.
středa

Olík má celé dopoledne další kopec povinných vyšetření a do toho další nad rámec těch povinných. Stavila se za námi primářka a hlavně kvůli dlouhému porodu doporučila detailnější odběry krve a taky ultrazvuk hlavy. Strašně moc se o Olíka bojím a vyčítám si to, že jsem porod nechala tak dlouho pokračovat doma. Všechna vyšetření nakonec dopadnou v pořádku a nás tak propouští už odpoledne domů. Doma Olík v kuse pláče a já reálně pociťuji co to jsou poporodní úzkosti. Je mi hrozně, všude doma cítím porodní asistentku. Kromě Olíka pláču i já.

27.3.
čtvrtek

Půlku dne jsem doma s Olíkem sama. Je mi neskutečně úzko. Cítím se slabá jak na těle, tak na duši.

28.3.
pátek

A. s námi zůstává celý den doma a mě je lépe. Máme prohlídku u pediatra, kde dopadne vše na jedničku. Úleva. Je krásný slunečný den a na mě předešlá úzkost padá až večer.

29.3.
sobota

Další společný den doma. Odpoledne zajedeme do sadu, poprvé s Oliverem vedle sebe řídím auto. Jsem z toho nervózní. Olík vidí poprvé sad a myslím, že se mu tam líbí.

30.3.

neděle

Na Olivera se poprvé přijedou podívat moji rodiče. Jdeme na společnou procházku. Máme hezký den.

31.3.

Pondělí

V noci na pondělí mi při vstávání k Oliverovi vypadnul steh. Bolí to. Vyleká mě to a tak A. nakonec zůstává doma a my jedeme do nemocnice na kontrolu. Zároveň si taky domluvíme krátké sezení s laktační poradkyní, jelikož velikost nalití mých prsou dosáhla opravdu gigantických rozměrů. Navíc mě kojení opravdu hodně bolí, bradavky mám do krve a je mi jasný, že asi něco dělám špatně. Laktační je úžasná a poradí. Na gynekologický ambulanci mi zkontrolují podvozek a tam je vše v pořádku. Vytržený steh ani nevracejí, jelikož se vše prý dobře hojí. Uf.

duben

1.4.
Úterý

Na půlku dne dorazí mamka. Ohřeje oběd, umyje nádobí, jdeme se projít. Den hezky uteče.

2.4.
Středa

Olíka asi bolí bříško. Několikrát blinká. Možná to bude ta bábovka, kterou mi upekla babička? Nevím, Oliverek ale není ve svý kůži.

3.4.
čtvrtek

Celý den jsem doma sama, A. dorazí domů někdy kolem čtvrté odpoledne. Dopoledne máme klidňoučký, já zvládnu něco málo i popracovat. Odpoledne juniora nakládám do auta a jedeme pro sazenice jahod. Olík auto miluje, je v něm tuhej do minuty.

4.4.
pátek

A. má home office a je s námi celý den doma. O půl druhé jedeme k pediatrovi. Olík nabral za týden 700 gramů. Sestřička málem upadla, když to viděla. Odpoledne jedeme do sadu. A. zasází jahody, nakryje zeleninu, v noci má totiž zase mrznout. Stavujeme se v Tescu pro větší plenky, protože náš otesánek z těch nejmenších už vyrostl. Večer odnášíme žáby z našeho jezírka do velkýho rybníku.

5.4.
Sobota

Máme krásný den. Jedeme do zahradnictví koupit strom pro Olíka. Výběr je bídný, ale úplně na poslední chvíli nacházíme lípu. Přesně takovou, jakou jsme si představovali. Mám radost. Večer je Oliver klasicky hodně neklidný (prostě řve jak tur), utěšujeme jak jen to jde.

6.4.
Neděle

Je neskutečně hnusně, dva stupně a fouká a někdy i sněží. Celý den trávíme doma. Olíka to asi nebaví, celý den je jak na trní a já toho mám večer celkem plný kecky.

7.-13. 4.

Celý týden hodně utekl a já si nedělala vůbec poznámky. Začínám se krásně hojit, jak fyzicky, tak psychicky. S Olíkem zažíváme hezké dni i když jsme celý den sami. Mateřství mě naplňuje. Cítím lásku, kterou jsem neznala. Asi je to ta, o které ti všichni, co mají děti mluví, ale jako bezdětný člověk jí nikdy nemůže úplně porozumět. Prožívám chvíle vděčnosti, že ke mě přišla. Že ke mě přišel Oliver.

V pátek jsme jeli do Poděbrad. S Olíkem jsme šli poprvé do restaurace. Dali jsme Pár Soust a zvládli jsme to na jedničku. Malej polovinu prospinkal v sedačce a druhou polovinu jen seděl a koukal kolem. Jít po třech týdnech mezi lidi mi ohromně bodlo.

O víkendu byl v Poděbradech workshop s Jarem. Já dorazila v sobotu na pauzu a povídání. Na oběd si pak Olíka vzali naši a on se tak poprvé projel v kočáře, který my nevlastníme. Já šla pak s jogínama na obídek. Být bez Olivera bylo ale tak zvláštní a pro mě vlastně celkem stresující, že ačkoli jsem si oběd užila, tak někde vzadu v hlavě jsem z toho byla fakt nervózní.

V neděli jsme s Oliverem dorazili do Poděbrad na oběd s Aničkou a Benem. Další restaurace s Oliverem zvládnutá na jedničku. Bylo krásný počasí, seděli jsme venku. Polévku jsme si snědla s Oliverem na prsu a u hlavního chodu jsme se s A. vystřídali u hlídání. Bylo to celý prostě moc fajn.

14. - 17. 4.

A. je celý týden nemocný a je s námi doma. Spíme zvlášť a snažíme se co nejvíc separovat, aby to malej nechytnul. Je čtvrtek a zatím je to mise úspěšná. Ťuk ťuk.

Návrat do práce se zatím úplně nekoná. Nechce se mi. Užívám si to, že jsem máma. Stále necítím, že se mi chce skákat do toho pracovního stresu. Jsem zvědavá, zda se to bude po šestinedělí měnit, nebo ne.

Už mám skoro hotové naše album. Deadline byl do porodu, to jsem ale nestihla. Jak překvapivý. Taky si ráda píšu. Například tyhle krátký zápisky.

Konečně se mi podařilo dotáhnout superlegalizaci rozvodu. Je to velký posun k tomu, být v Evropě finálně rozvedená. Sice je to papír, ale vnitřně mě to trochu tíží. Taky jsem podala daňový přiznání. Sice zatím jen za s.r.o., ale podala! V půlce dubna. Jsem hustá. (Nakonec mi ale volali z finančáku, že jsem k tomu nedala povinou přílohu. Musím to tak udělat celý znova.)

Je mi opravdu hezky. Život je to jiný, ale krásný. Naplňující. Mám vedle sebe dva skvělý chlapy. Štěstí mám. Jsem vděčná.

19.4.
sobota

Naši za námi dorazili obytňákem. Uvařili nám oběd a my měli hezké odpoledne. Navečer jsme se jeli podívat na jeden pozemek. Vesnička krásná, ale pozemek divně zapuštěný pod silnici, takže zase nic.

20.4.
neděle

Sedím v Turistce v Kutné hoře. Dala jsem si kávu a cheesecake, malého u toho nakrmila a teď spinká v nosítku. Je tu hrozně lidí a ačkoliv miluju kavárny, trochu lituji, ze jsme šli. Ale ten cheesecake je tak geniální, že mě ta lítost s každým dalším soustem opouští.

Až dopiju kávu, jedeme za A. do sadu. Tam zasadíme Oliverovu lípu a zakopeme zbytek mojí placenty.

21.4.
(velikonoční) pondělí

Ráno máme poklidné. Oliver je trochu nervózní, ale zvládáme to. Po obědě jedeme znovu do sadu. Já zapomínám tašku s věcmi pro Olivera, včetně plín i nosítka. Asi mlíko v hlavě. Hlavně bez toho nosítka je to v sadu celkem očistec. Navíc Oliver nemá svůj den, takže se mi ho za celé odpoledne nedaří uspat. Po příjezdu domů na mě padá únava, jsem na sebe děsně naštvaná. Po delší době se cejtím úplně na hovno.

22.4.
Úterý

Jedeme se podívat do Pátku. Zvládneme já i A. fajn schůzky i s juniorem na ruce a užíváme si hezký společný den.

23.4.
Středa

Jedeme s Olíkem na kontrolu k primářce Weberové do Havlíčkova Brodu. Nevěří svým očím, když vídí, že Olík přibral za měsíc skoro dvě kila. Zbytek prohlídky je už ale fakt zvláštní, ačkoli jsme Havlíčkovu Brodu fakt vděční za jejich péči, trochu nám už připadá, že na Olíkovi hledají chyby, i kdyby ty sebemenší. Odjíždíme z kontroly celkem rozladění.

Po cestě zpět se stavujeme u A. rodičů, kteří Olivera ještě neviděli. Vidět to jejich nadšení v očích z malého je neskutečně hezký.

24.4.
Čtvrtek

Tenhle den je očistec. Olivera asi bolí bříško a téměř nonstop křičí. Mám toho plný brejle.

Chtěli jsme jet na večeři do Filištínský, nakonec jsme to ale odpískali. A. udělal k večeři super rizoto.

25.4.
Pátek

Celý den prší. Dopoledne je Olík v dobré náladě. Rozhodli jsme se tedy do Filištínský zajet na oběd. Bylo to super jako vždy. Poprvé s Oliverem, kterej byl zlatej.

Oliver celý den skoro nespí, večer to zalomil někdy o půl osmé a nechal nás kouknout na celý film v kuse!

Koukali jsme na Králova přízeň. Ten film mě fakt bavil. Miluju tyhle životopisný filmy, který dají zároveň nahlédnout do historie. Jednoznačně doporučuju.

26.4.
Sobota

Jedeme do sadu a pak do Libice obstarat všechny zvířata a trávníky. Oliver je celý den zlatíčko.

Je celkem chladno, ale krásně slunečno.

27.4.
Neděle

Dopoledne jsme jen doma, každý na svém počítači děláme to, co nás baví. Já pracovala na obnově Pinterestu, A. ani nevím na čem.

Odpoledne jsem zajela s Oliverem do Alberta, A. posekal trávu.

Dorazil brácha s Natálkou a Sárinkou kouknout na Oliverka. Odpoledne příjemně strávené.

Tyhle dny si užívám. Je mi krásně, nikam nechvátám, pracuji jen sporadicky a dovoluji si dělat věci, na který jsem nikdy neměla čas nebo je odkládala.

28. - 30. 4.

Moc nevím, co se tyto dny dělo. S Olíkem zůstáváme doma, užíváme si čas pro sebe. Jeden z těchto dnů jedeme do Chrudimi pro sadbovače, kupuju bylinky. Je krásný jarní počasí. Vytahuju novou sukni, cítím se jako opravdová žena.

Malý e-shop s velkým příběhem

Pokud tě moje články baví a chceš mě podpořit, mrkni na můj e-shop. Najdeš tam poslední kousky ručně vyráběných věcí ze Srí Lanky, kde jsem několik let žila a vedla malou dílnu. Spolu s místními ženami jsme macrame tašky, ozdoby na zeď nebo povlaky na polštáře. Dílnu jsem bohužel musela zavřít z finančních důvodů, a teď doprodávám, co zůstalo. Každý nákup mi pomáhá pokračovat v tom, co dělám – psát, tvořit a sdílet příběhy.